P. S.

Žalman

1:Stála Bu vrátek tD#maj7ichá a smB7ířená,
jen vítr bD#ušil do drátCů jak do cimbFálku,
já chtěl nBazpátek k nD#maj7í se vrCmátitC7 
a věděl, žD#e zas prohrávCám dívčí vFálku,
do jedné z kCmomor svýho sD#rdce mě na jeden zBápad zamykB7á,
proč se mi z D#údolí a hCor tam od ní tD#maj7ěžko utíkBá.
R:Tak se nemrač, lCmásko, že se rD#áno s nocí ztrBácím,
třeba jednou, lCmásko, postavD#mím ti velkou mBáj,
nezapomeň, lCmásko, že i jD#á se v zimě vrBacím,
pak nám budou, lCmásko, pod peřD#minou srdce tBát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: