P. S.

Žalman

1:Stála F#u vrátek tHmaj7ichá a smF#7ířená,
jen vítr bHušil do drátG#ů jak do cimbC#álku,
já chtěl nF#azpátek k nHmaj7í se vrG#mátitG#7 
a věděl, žHe zas prohrávG#ám dívčí vC#álku,
do jedné z kG#momor svýho sHrdce mě na jeden zF#ápad zamykF#7á,
proč se mi z Húdolí a hG#or tam od ní tHmaj7ěžko utíkF#á.
R:Tak se nemrač, lG#másko, že se rHáno s nocí ztrF#ácím,
třeba jednou, lG#másko, postavHmím ti velkou mF#áj,
nezapomeň, lG#másko, že i jHá se v zimě vrF#acím,
pak nám budou, lG#másko, pod peřHminou srdce tF#át.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: