Balada z hor

Tomáško Vojta Kiďák

1:Byl pF#odzimní nC#7evlídný dF#en
a nHa horách C#7už ležel snF#íh,
nHa kraji mC#7ěsta dům pF#oslední stD#mál,
nG#měkdo v něm pC#7ísničku hrF#ál.
2:Tak milou a prostou jak vánek,
co na jaře přináší den,
chvílemi ostrou jak vrcholky hor,
co muže vábí a zvou.
3:Sundal jsem ze zad svou krosnu,
potichu vešel jsem dál,
u okna seděl a jenom tak hrál,
jak by mě čekal a zval.
4:Měl drsnou a zarostlou tvář
jak všichni chlapi tam z hor
a oči čistý jak srpnovej den,
jen bez berlí nemoh' se hnout.
5:Podivnou baladu zpíval,
že pokořil nejvyšší štít,
na cestě zpátky jen jeden zlej krok,
když našli ho, nemoh' dál jít.
6:Byl podzimní nevlídný den
a na horách už ležel sníh,
tma jako samet, ta skryla můj stín,
a refrén mě doprovodil.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:12:14.185+00:00
Výsledky hledání: