Balada věnovaná slečnám

Slávek Janoušek

1:Když nF#emá člověk pHmaj7eníze, je tG#7ěžko dělat hC#rdinu,
když skBoro týden nD#mejí se, je jG#7enom krůček k zlFmočinuC#,
človBěk je sice bD#mez plynů, však jG#me též trochu nC#evýřečný,
a kBe všemu mám rD#modinD#7u, ach, vG#7ěřte, věřte mC#i to, slečnF#y.
2:To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu
a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,
to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný
a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
3:Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,
už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,
nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,
však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
4:Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný
a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:12:14.178+00:00
Výsledky hledání: