Balada věnovaná slečnám

Slávek Janoušek

1:Když nG#emá člověk pC#maj7eníze, je tB7ěžko dělat hD#rdinu,
když skCoro týden nFmejí se, je jB7enom krůček k zlGmočinuD#,
človCěk je sice bFmez plynů, však jBme též trochu nD#evýřečný,
a kCe všemu mám rFmodinF7u, ach, vB7ěřte, věřte mD#i to, slečnG#y.
2:To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu
a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,
to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný
a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
3:Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,
už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,
nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,
však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
4:Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný
a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:12:14.178+00:00
Výsledky hledání: