Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

AMým domoC#mvem ztichláD je putyka, Emým štěstímE7 je sklenAice plná.
Snem Dmládí byla vždy Egotika a E7smetla ji baroka Avlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
AMůj malý broučku, E7jdi klidně Aspát
o svojí mámě E7nechej si Azdát.
A7Máš jeden z nejhezčích Ddarů, že můžeš Dmtak klidně Aspát,
A7tvá máma tančí teď Dv baru,
Ajiný muž možná E7už má jí teď Arád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: