Mým domovem ztichlá je putyka

Karel Hašler

BMým domoDmvem ztichláD# je putyka, Fmým štěstímF7 je sklenBice plná.
Snem D#mládí byla vždy Fgotika a F7smetla ji baroka Bvlna.
Když potácím se setmělou ulicí, nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází, já sám nad sebou pláču.
BMůj malý broučku, F7jdi klidně Bspát
o svojí mámě F7nechej si Bzdát.
B7Máš jeden z nejhezčích D#darů, že můžeš D#mtak klidně Bspát,
B7tvá máma tančí teď D#v baru,
Bjiný muž možná F7už má jí teď Brád.
Já tvojí mámu měl tolik rád,
víc než svou lásku nemoh` jí dát.
Modré snesl bych jí z nebe, život bych za ní dal,
za to, že dala mi tebe,
v noci žít, víno pít, odešla nám.
Odešla máma půlnoční tmou,
já spěchám zrána za prácí svou.
Spi klidně, můj malej synku, nikdo tě neprobudí.
V náručí držíš teď sklínku,
ty jsi můj, já jsem tvůj, a ty to víš
Jdu sám ztichlou ulicí a nahlížím do oken spáčů.
V srdci mám plnou sklenici, sám nad svým osudem pláču.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:42:27.824+00:00
Výsledky hledání: