Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RF#ád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sG#m7ám,
to C#7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zF#nám,
pF#rožil jsi tam plno jar, plno lét, plno G#m7zim,
a bC#7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nF#im.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:F#Až na vrcholky hG#m7or, kdC#7e slyšíš vítr hrF#át,
dD#mo kraje skalních G#m7měst i hnízd i C#7hvězd a zatoulaných sF#tád,
až na vrcholky G#m7hor jsmC#7e vyšli ty a jHá, a jF#á,
a všG#m7echno tak dC#7ávno, tak dávno, tak dávno se zF#
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: