Spolužák

Pavel Dobeš

*:Když pG#o dvaceti letech potkáš kamaráda,
se kterým sis na vojáky hrBmál,
nD#7a četníky, na zloděje, na semafor u koleje,
na kuřáky listí a tak dG#ál,
na doktory medicíny a na ještě větší klukoviny,
až se dG#7ětský rozum čC#ervenal,
mBmůže to být radost, nebo jenom tD#7aktu zadost,
g
může se stát, že půjde dál.
1:A ty budeš stát v dlouhé chD#7odbě
a pohled z něj nespustG#íš,
dokud ti neselžou oči D#7obě,
dokud to všechno v sobě nepřekřičG#íš.
2:Kdybys byl poeta, napsal bys báseň,
kdybys ho neznal, snad bys mu záviděl,
ale ty jseš klaun a o otci blázen,
jakého nikdo ještě neviděl.
3:Odcházíš dolů mezi náklaďáky
a mezi lidi, co tě pozdraví,
dají ti panáka, žádné dlouhé fraky
panáka na kuráž a na zdraví.
4:A pak tě viděj' lidi v telefonní budce,
změněným hlasem přes kapesník špinavý
jak křičíš:"Chci mluvit s kamarádem,"
a telefon se s tebou nebaví.
5:My všichni měli kdysi spolužáky,
v myšlenkách vracíme se znovu do školy,
pešek okolo nás chodívá taky
a máme obyčejné idoly.
6:A tak nás viděj' lidi v telefonní budce,
změněným hlasem přes kapesník špinavý
jak křičíme:"Chci mluvit s kamarádem,"
a telefon se s námi nebaví.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:23:20.583+00:00
Výsledky hledání: