Anděl

Karel Kryl

1:Z rAozmlácenF#mýho kostela v krAabici s kE7usem mýdla
Ainesl jsF#mem si anděla, pAolámalE7i mu křídlAa,
díval se nF#ma mě oddaně, jAá měl jsem trE7ochu trému,
tAak vtiskl jsF#mem mu do dlaně lAahvičku E7od parfémAu.
R:AA proto, prF#mosím, věř mi, chtAěl jsem ho žE7ádat,
Aaby mi mF#mezi dveřmi pAomohl hE7ádat,
cAo mě čekáF#m    E7a neminAe, co mě čekáF#m    E7(D)a    n[(G)]eminAe.
2:Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.
R:A proto...
3:Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice.
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.
R:A proto...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:06:54.86+00:00
Výsledky hledání: