Andílek

Aleš Brichta

1:CPřed léty s úsměvem, bloudíval Žižkovem,
Fuž starší pán, Andílci říkal dětem.
CKabát až na paty, vzpomínky uvátý,
Fa jak byl sám, dárky chtěl dávat lidem.
CPatřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem,
Fa každý věděl hned, kdo je to Andílek.
X. DmVlající Fdlouhý bílý vClasy, Dma srdce FdokoCřán,
Dmhádej, čeFho se dočkal Casi Dmten Fstarej Cpán.Dm 
R:Byl tak DmzvláštBní, krmil Fkočky toulaCvý,
byl tak DmzvláštBní, neměl Fnic a chtěl Cdát.
Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý,
byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád.
2:Zůstal stát na schodech, to už se hlásil věk,
chraptivý dech, občas ho předap kašel.
Výlohy obchodů, smály se důchodu,
možná měl pech, možná svý štěstí našel.
A jak se slehla zem, kvete strom nad hrobem,
ten zůstal sám, když člověk zapomněl.
Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem,
a každý věděl hned, kdo je to Andílek.
X. Vlající dlouhý bílý vlasy, a srdce dokořán,
hádej, čeho se dočkal asi ten starej pán.
R:Byl tak zvláštní, krmil kočky toulavý,
byl tak zvláštní, neměl nic a chtěl dát.
Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý,
byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád.
2x
Byl tak ..... musel mít rád.
Byl tak ..... kočky toulavý, byl tak zvláštní.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:06:49.829+00:00
Výsledky hledání: