Jako pár chromejch koní

Poutníci

1:Sednu si nEma taburet z lýčí
a ty na pCostel z nehorázné něhy,
a to spDojení z nás zničí,
tvá tvEmář je víc než boží
i v týhle chvCíli, která nemá břehy,
a v tom strDachu, kdo koho dřív složí,
jak ten pCár chromejch kEmoní.
2:Tak marnejch jako záře svící
na pláň rozdupanou těmi,
co se milujou jak býci,
kde se v osudovým třesku
řítí touhle věčnou zemí
stáda rozpálenejch mezků,
nejen pár chromejch koní.
3:Těch, co se věčně choulí k sobě,
viní kdekoho z tý zimy,
kdy je v posteli jak v hrobě,
kdy ti nevinní se vzbouří
a ti vinní se vzbouří s nimi,
že se udí v jednom kouři,
jak ten pár chromejch koní.
R:Co pGolední mu zvoní, když by spDal,
jen dGál, jCen dGál.
*:Tak mi pGodej láhev piva,
která jEmediná tu zbyla,
která jDediná tu zpívá,
jen se zvGedej, ty mý mládě,
jsme teď pEmrvní, v tom je síla,
a taky přDedposlední v řadě,
po nás pCár chromejch kEmoní.
4:Ti se belhají k svý mezi,
která byla a už není,
a ta ženská z nich je březí,
a nás v kleštích drží sázka,
při zemi to hřmění
a při životě láska,
jak ten pár chromejch koní.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:02:55.753+00:00
Výsledky hledání: