Balada o věčné lásce

Klíč

1:Byl jest slCmičný rBytíř z cCmínu, či snad lacknecht, mBušketCmýr,
na poličce v pBolostCmínu, barevný měl štBít i knCmír,
nad hlavBou meč nehýbD#á se, není slGyšet bitvy řCmev,
tak tu stBojí v plné krD#áse, chce být tvGůj a chce prolít krCmev.
R:A co rFmůže, ktD#erá vFmadne v čínské vG#áze D#opodFmál,
za oknG#y už pD#odzim chřFmadne, ona natruc vD#oní dFmál,
kolik plD#átků ještě zbG#ývá, zrcadlCo má matný jFmas,
na sebD#e se růže dG#ívá, chce být tvCá a chce přelstít čFmas.
2:A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká,
přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká,
okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak,
nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak".
R:A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž,
na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež,
ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach,
ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach.
*:A tak v pBmrvním chvG#atu mlBmádí klečíš lDásce G#u nohBmou,
koho kdDo tu vlG#astně svBmádí, slova nic už nG#ezmohBmou,
jí je mdlG#o a dech se tDají, a ty rFudneš jako rBmak,
oba chcG#ete být už v rDáji, peklem tFam cesta vede všBmak.
X: Končí tD#mémeř bDezúhD#monně tahle věčná bDaladaD#m,
končí pro nás, nDe však prD#mo ně, to vás jF#istě nDapadáD#m,
byl jest jDeden sličný, Finu, to už znBáte, a tak dD#ál,
a ten v nDěžném polostFínu dívce prBý růži na klín dD#mal ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:58.944+00:00
Výsledky hledání: