Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DCmen se potichu ztrGmácí, okno zarůstá tmCmou,
z myšlenek mých jsou ptBáci, hlava je oblohD#ou,
sama několik nFmocí odčítám ztráty svCmý,
nemocná svoji mGmocí, oči mám bolavCmý.
R:Já se nerada vzdBávám, když vím, že šanci mD#ám,
po pádu rychle vstBávám, smutku nepropadFám,
snad se mi někdy zdFmává, že je naděje prCmyč,
srdce horký jak lGmáva najde od zámku klCmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sCmrdce horký jak lGmáva najde od zámku klCmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: