Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prD#ý než balvan hG#ůř,
hlas v uších znBí jak z temných snD#ů,
proč šel jsem sám, nadšen a rG#ád,
pán rozkázBal: máš jít se prD#át.
R:SmG7íš se hřát svou slG#ávou, jako dřBív svět v rukou mD#ít,
smG7ích nad bílou kG#ávou teď sklízí Búdiv víc než táhlý stD#ín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: