Kořeny

Bokomara

1:ŽG#me ti to nD#m7evadí, žC#me právě dD#m7ostal jsem nG#mápadD#m7,   C#m   D#m7 
žG#me ti to nD#m7evadí, žC#me budu zpD#m7ívat a hrG#mát D#m7    C#m   D#m7 
G#mo tom, že nD#m7echápu, cC#mo bych měl tD#m7ak snadno chG#mápatD#m7,   C#m   D#m7 
snG#mad ti to nD#m7evadí, C#mže ti dneD#m7s nebudu lháG#mt. D#m7    C#m   D#m7 
R:NG#mejsem sD#m7ám, kC#moho to nD#m7apadlo, nG#mejsem sD#m7ám, C#m   D#m7 
nG#mejsem sD#m7ám, tC#mo blbý dD#m7ivadlo, nG#mejsem sD#m7ám. C#m   D#m7 
2:Že ti lhát nebudu - jak je to docela snadné,
najít se uprostřed v prázdnotě čtyř bílých stěn
a šplhat vzhůru, teď, když už jsme docela na dně,
po laně spleteném ze lží se vydrápat ven.
3:A oni čekají, zda padne orel či panna,
obludné zrcadlo sem dolů natočené,
a nic víc nechtějí, než zas jen naříznout lana,
názorně ukázat: vidíte, tak takhle ne!
4:Protože tuší zas, že pro ně semínko zbude,
jak stonky břečťanu plazí se okolo nás,
zase ten plevel se po stěnách rozrůstá všude,
zapouští kořeny - přichází zas jejich čas.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:53:57.592+00:00
Výsledky hledání: