Rok '94

Nedvědi

1:Plakalo DEobro na rohu s Láskou,
Pokora zpívala jim druhej hlas,
před sebou klobouk a v špinavejch blůzách zpívali hlAad,
a kolem lHůza, v rukou kameny a bahno a žluč,
za pár drF#mobnejch je nutila smHát,
vF#mýkřiky "sražte je a nenechte být",
někdo přHines' první dříví, oni zH7ůstali stát.
2:Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,
aby se lidé mohli trápit jen,
čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,
jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,
šťastná, že neví nic,
lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl
hlava padá, co asi říct?
R:Že hvězdy zEa noci když na nebi svítěj',
můžeš si číst z jejich krásných jmen,
a z knížek básníků že voní to krásou, když verše znAí,
že v pHodvědomí máme všichni jasnej cíl:
pF#momáhat a v ústraní bHýt (stát),
že lF#máska je to jediné, s čím přežít se dá,
a bHolest přijde, když nejde žH7ít.
3:Poslední první budou, až přijde ráno,
na schodech kamsi budou zástupy stát,
a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,
a všechno nenávratně sečteno přijde,
aby se zpovídal, už nepůjde lhát,
domů se jde tak strašně snadno,
jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:26:57.351+00:00
Výsledky hledání: