Samotář

Poupata

1:KC#aždý rG#áno chodí sBmám, cestu spF#olečnou s ním mC#ám,
jenom mFmatně vnímá rD#much těch všedních dnG#í,
C#očích nG#osí dálky cBmest, jimi nF#echává se vC#ést,
chodí tFmiše, jako kdD#myž o něčem snG#í.
R:V pBmátek vlak mu zahoukFmá, kytaru z pouzdra vysoukF#á,
po vagónu zpěv zní přC#i dunění kG#ol,
kdBmyž vlak náhle zastavFmí, mysl dálce nastavF#í,
odhodlán jít třeba nC#a severní pG#ólF#C# 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KC#aždý rG#áno chodí sBmám, cestu spF#olečnou s ním mC#ám,
dnes už vFmím, o čem tF#ak asi pořád snC#í G#..F#G#  C#  G#  F#  G#  C# 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: