Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nD#asucho a zahřívá mě dB7ech,
říkám si:"TFmak už toho jednou provždy nB7ech,"
vždyť zase nD#epřijde a budu si plB7ést
rafičky hFmodinek a ulice mB7ěst,
nikdy nic nD#eřekne a nechce si čFíst,
když poštou pFmosílám jí za listem lBist,
a kdyby viděla, tak bude se smD#át,
jak růže krBadený stFmrkám za kabB7át.
R:Poslední kD#abriolet, CmohohAó, jsem já, a jB7e mi sto let,
jsem křeslo s tD#íhou hosta, ohohCmó, od jedné sčAítám do stB7a,
poslední JD#uan jsem DCmon, zvon zvoní "dAon-diri-dB7on"
a hvězdy nad mou hlFmavou střB7ídají levou-prD#avou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: