Karolína

Samson

1:StGanou se věci, že až v pDrsou zabolí,
tEmak jako mně, každýmu z vA7ás,
tGen hledá lásku, ten zas prDázdný údolí,
Ema všechny usmiřuje čA7as,
tCak někdo prEm7ožil spoustu pAměkně hloupejch lGet,
za nic nCemohl, no prEm7ostě jen tak žAm7il,
nGení to dávno, co byl rDozdělenej svět,
člověk nCevybírá, kdAm7e se narodDil.
2:Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,
nejhezčí z pouličních víl,
a láska zasáhla ho horce jako bič,
do těch dob s žádnou nechodil,
pak jenom toulání a básně jenom jí,
léto plné vlahých nocí, horkých chvil,
princezna Pampeliška, do který byl pryč,
a pak najednou s tím osud zatočil.
R:KarolCínGa, KarolCínGa, Jižní KCarolína v dAm7álce za mořDem,
snad se jGeště budil Cu potoka vGe stránEmích,
její JAm7umbo Jet už krDoužil nad městGem.
3:Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,
už je to dvacet let či víc,
ze srdce básníka je smutný kamení,
zda za to stála, těžko říct,
jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,
ale taky ty, co zhasnou celej svět,
šedivej chlap, co myslí už jen na pití,
smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:02.8+00:00
Výsledky hledání: