Karolína

Samson

1:StCanou se věci, že až v pGrsou zabolí,
tAmak jako mně, každýmu z vD7ás,
tCen hledá lásku, ten zas prGázdný údolí,
Ama všechny usmiřuje čD7as,
tFak někdo prAm7ožil spoustu pDměkně hloupejch lCet,
za nic nFemohl, no prAm7ostě jen tak žDm7il,
nCení to dávno, co byl rGozdělenej svět,
člověk nFevybírá, kdDm7e se narodGil.
2:Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,
nejhezčí z pouličních víl,
a láska zasáhla ho horce jako bič,
do těch dob s žádnou nechodil,
pak jenom toulání a básně jenom jí,
léto plné vlahých nocí, horkých chvil,
princezna Pampeliška, do který byl pryč,
a pak najednou s tím osud zatočil.
R:KarolFínCa, KarolFínCa, Jižní KFarolína v dDm7álce za mořGem,
snad se jCeště budil Fu potoka vCe stránAmích,
její JDm7umbo Jet už krGoužil nad městCem.
3:Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,
už je to dvacet let či víc,
ze srdce básníka je smutný kamení,
zda za to stála, těžko říct,
jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,
ale taky ty, co zhasnou celej svět,
šedivej chlap, co myslí už jen na pití,
smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:02.8+00:00
Výsledky hledání: