Pierot

Devítka

1:Byl to jen zD#ávan větrCmu, co kolem sFm7rdcí proletěl,
ručičky chrD#onometrCmů stály, a tFm7ys to nevěděl,
jak bouře vD#arovánCmí před tím, co bFm7ude, se mi zdál,
posedlý vD#írou v sebCme každý tvůj pFm7ohyb, když jsi hrál.
*:Snad je to nD#evinný vtBip, proroky BFm7ůh že posílá,
na zem, když bD#ylo by lBíp věřit v to mG#álo, co den dá,
svý jméno nD#ad bulvárBem, i když snad sFm7ám neumíš číst,
zkus aspoň tD#ušit, bláznBe, je ještě spG#ousta prázdnejch míst.
R:Na hraně včCmerejška a zGmítřka, kde se spFm7í a čB7eká na zázrD#ak,
to není dCméšť, to spadl kGmámen, jinak nFm7ic, jen vB7ykolejil vlD#ak
a máme čG#maj7as se rozhlídnFm7out.
2:Že ještě voní ráno nízko nad Prahou,
má malá bílá vráno, shoď mi aspoň pírko pro štěstí,
ještě se neloučím, jen vím, že teď na nás nemaj' čas,
má nežná bílá vráno, zapomněli nás.
R:Ve čtvrtích lůzy, která ještě umí dát a pláče jako ty,
pro ně ses narodil a pro ně musíš hrát, ve vodách stojatých
se štika snadno udusí.
*:Byl to jen zD#ávan větrCmu, co kolem sFm7rdcí proletěl,
ručičky chrD#onometrCmů stFm7ály ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:33:29.849+00:00
Výsledky hledání: