Pierot

Devítka

1:Byl to jen zEávan větrC#mu, co kolem sF#m7rdcí proletěl,
ručičky chrEonometrC#mů stály, a tF#m7ys to nevěděl,
jak bouře vEarovánC#mí před tím, co bF#m7ude, se mi zdál,
posedlý vEírou v sebC#me každý tvůj pF#m7ohyb, když jsi hrál.
*:Snad je to nEevinný vtHip, proroky BF#m7ůh že posílá,
na zem, když bEylo by lHíp věřit v to mAálo, co den dá,
svý jméno nEad bulvárHem, i když snad sF#m7ám neumíš číst,
zkus aspoň tEušit, bláznHe, je ještě spAousta prázdnejch míst.
R:Na hraně včC#merejška a zG#mítřka, kde se spF#m7í a čH7eká na zázrEak,
to není dC#méšť, to spadl kG#mámen, jinak nF#m7ic, jen vH7ykolejil vlEak
a máme čAmaj7as se rozhlídnF#m7out.
2:Že ještě voní ráno nízko nad Prahou,
má malá bílá vráno, shoď mi aspoň pírko pro štěstí,
ještě se neloučím, jen vím, že teď na nás nemaj' čas,
má nežná bílá vráno, zapomněli nás.
R:Ve čtvrtích lůzy, která ještě umí dát a pláče jako ty,
pro ně ses narodil a pro ně musíš hrát, ve vodách stojatých
se štika snadno udusí.
*:Byl to jen zEávan větrC#mu, co kolem sF#m7rdcí proletěl,
ručičky chrEonometrC#mů stF#m7ály ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:33:29.849+00:00
Výsledky hledání: