Karolína

Samson

1:StG#anou se věci, že až v pD#rsou zabolí,
tFmak jako mně, každýmu z vB7ás,
tG#en hledá lásku, ten zas prD#ázdný údolí,
Fma všechny usmiřuje čB7as,
tC#ak někdo prFm7ožil spoustu pBměkně hloupejch lG#et,
za nic nC#emohl, no prFm7ostě jen tak žBm7il,
nG#ení to dávno, co byl rD#ozdělenej svět,
člověk nC#evybírá, kdBm7e se narodD#il.
2:Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,
nejhezčí z pouličních víl,
a láska zasáhla ho horce jako bič,
do těch dob s žádnou nechodil,
pak jenom toulání a básně jenom jí,
léto plné vlahých nocí, horkých chvil,
princezna Pampeliška, do který byl pryč,
a pak najednou s tím osud zatočil.
R:KarolC#ínG#a, KarolC#ínG#a, Jižní KC#arolína v dBm7álce za mořD#em,
snad se jG#eště budil C#u potoka vG#e stránFmích,
její JBm7umbo Jet už krD#oužil nad městG#em.
3:Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,
už je to dvacet let či víc,
ze srdce básníka je smutný kamení,
zda za to stála, těžko říct,
jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,
ale taky ty, co zhasnou celej svět,
šedivej chlap, co myslí už jen na pití,
smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:02.8+00:00
Výsledky hledání: