Requiem

Devítka

1:Když z nBálady se někdy zapálBmaj7í   svD#íčka,
víno sladce zazářD#m/F#í, pak chutná jak lBák,
to se někdy stBmaj7ává, že nejde to spD#átD#m/F#,
když k ránu se stBejskáBmaj7 po těch, co už nD#epřijdouD#m/F#.
R:Oblékám tvůj kBabát a cítím tě blBmaj7íž,
a struny, co jsou stD#ejně starý jako jD#m/F#á,
zkouším rBozeznít a hrát, vždyť slBmaj7yšíš,
to jsem sD#e Zuzanou jáD#m/F#.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řBíkášBmaj7: buď jako jD#á.D#m/F# 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tD#ónů, co od tebe znFámB ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: