Requiem

Devítka

1:Když z nFálady se někdy zapálFmaj7í   svBíčka,
víno sladce zazářBm/C#í, pak chutná jak lFák,
to se někdy stFmaj7ává, že nejde to spBátBm/C#,
když k ránu se stFejskáFmaj7 po těch, co už nBepřijdouBm/C#.
R:Oblékám tvůj kFabát a cítím tě blFmaj7íž,
a struny, co jsou stBejně starý jako jBm/C#á,
zkouším rFozeznít a hrát, vždyť slFmaj7yšíš,
to jsem sBe Zuzanou jáBm/C#.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řFíkášFmaj7: buď jako jBá.Bm/C# 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tBónů, co od tebe znCámF ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: