Requiem

Devítka

1:Když z nD#álady se někdy zapálD#maj7í   svG#íčka,
víno sladce zazářG#m/Hí, pak chutná jak lD#ák,
to se někdy stD#maj7ává, že nejde to spG#átG#m/H,
když k ránu se stD#ejskáD#maj7 po těch, co už nG#epřijdouG#m/H.
R:Oblékám tvůj kD#abát a cítím tě blD#maj7íž,
a struny, co jsou stG#ejně starý jako jG#m/Há,
zkouším rD#ozeznít a hrát, vždyť slD#maj7yšíš,
to jsem sG#e Zuzanou jáG#m/H.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řD#íkášD#maj7: buď jako jG#á.G#m/H 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tG#ónů, co od tebe znBámD# ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: