Requiem

Devítka

1:Když z nF#álady se někdy zapálF#maj7í   svHíčka,
víno sladce zazářHm/Dí, pak chutná jak lF#ák,
to se někdy stF#maj7ává, že nejde to spHátHm/D,
když k ránu se stF#ejskáF#maj7 po těch, co už nHepřijdouHm/D.
R:Oblékám tvůj kF#abát a cítím tě blF#maj7íž,
a struny, co jsou stHejně starý jako jHm/Dá,
zkouším rF#ozeznít a hrát, vždyť slF#maj7yšíš,
to jsem sHe Zuzanou jáHm/D.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řF#íkášF#maj7: buď jako jHá.Hm/D 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tHónů, co od tebe znC#ámF# ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: