Requiem

Devítka

1:Když z nG#álady se někdy zapálG#maj7í   svC#íčka,
víno sladce zazářC#m/Eí, pak chutná jak lG#ák,
to se někdy stG#maj7ává, že nejde to spC#átC#m/E,
když k ránu se stG#ejskáG#maj7 po těch, co už nC#epřijdouC#m/E.
R:Oblékám tvůj kG#abát a cítím tě blG#maj7íž,
a struny, co jsou stC#ejně starý jako jC#m/Eá,
zkouším rG#ozeznít a hrát, vždyť slG#maj7yšíš,
to jsem sC#e Zuzanou jáC#m/E.
2:To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3:Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4:Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak řG#íkášG#maj7: buď jako jC#á.C#m/E 
R:A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch tC#ónů, co od tebe znD#ámG# ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:13.728+00:00
Výsledky hledání: