Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvG#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krEeslí mezi mG#mech,
a vůně hoHřícího jF#ehličí, to jak nG#ma ohýnku čC#maj si vaříš,
dG#mo písniček prD#movoní ti dG#mech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pHohladí ti F#otevřený rG#mány,
poslední dC#mobou ňák je tD#moho na nás mG#moc,
kdekdo sbHírá jen jak v pF#olích setbu vrG#mány,
a tady plC#mameny ti dD#mávaj' dobrou nG#moc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvG#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krEeslí mezi mG#mech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: