Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvEmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krCeslí mezi mEmech,
a vůně hoGřícího jDehličí, to jak nEma ohýnku čAmaj si vaříš,
dEmo písniček prHmovoní ti dEmech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pGohladí ti Dotevřený rEmány,
poslední dAmobou ňák je tHmoho na nás mEmoc,
kdekdo sbGírá jen jak v pDolích setbu vrEmány,
a tady plAmameny ti dHmávaj' dobrou nEmoc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvEmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krCeslí mezi mEmech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: