Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvGmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krD#eslí mezi mGmech,
a vůně hoBřícího jFehličí, to jak nGma ohýnku čCmaj si vaříš,
dGmo písniček prDmovoní ti dGmech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pBohladí ti Fotevřený rGmány,
poslední dCmobou ňák je tDmoho na nás mGmoc,
kdekdo sbBírá jen jak v pFolích setbu vrGmány,
a tady plCmameny ti dDmávaj' dobrou nGmoc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvGmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krD#eslí mezi mGmech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: