Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvCmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krG#eslí mezi mCmech,
a vůně hoD#řícího jBehličí, to jak nCma ohýnku čFmaj si vaříš,
dCmo písniček prGmovoní ti dCmech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pD#ohladí ti Botevřený rCmány,
poslední dFmobou ňák je tGmoho na nás mCmoc,
kdekdo sbD#írá jen jak v pBolích setbu vrCmány,
a tady plFmameny ti dGmávaj' dobrou nCmoc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvCmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krG#eslí mezi mCmech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: