Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvD#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krHeslí mezi mD#mech,
a vůně hoF#řícího jC#ehličí, to jak nD#ma ohýnku čG#maj si vaříš,
dD#mo písniček prBmovoní ti dD#mech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pF#ohladí ti C#otevřený rD#mány,
poslední dG#mobou ňák je tBmoho na nás mD#moc,
kdekdo sbF#írá jen jak v pC#olích setbu vrD#mány,
a tady plG#mameny ti dBmávaj' dobrou nD#moc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvD#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krHeslí mezi mD#mech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: