Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvFmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krC#eslí mezi mFmech,
a vůně hoG#řícího jD#ehličí, to jak nFma ohýnku čBmaj si vaříš,
dFmo písniček prCmovoní ti dFmech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pG#ohladí ti D#otevřený rFmány,
poslední dBmobou ňák je tCmoho na nás mFmoc,
kdekdo sbG#írá jen jak v pD#olích setbu vrFmány,
a tady plBmameny ti dCmávaj' dobrou nFmoc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvFmečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krC#eslí mezi mFmech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: