Golgota

Bokomara

1:Slunko se čAervenalo kHmrví, odešlo nDěkam do ŘímEa,
a psal se tAýden mínus pHmrvý, Maria mDatka usínEá,
a bylo jAaro, svátky bDyly v tom městě pHmoblíž jezerEa,
beránky dAávno vykoupHmili pro krutou Doběť večerEa.
R:ŘC#mekni mi, Pane, co se stHmane vC#me čtvrtek večer v GetsemHmane,
měla jsem sDen a v něm můj sEyn,
bC#mudím se v ledovatém pHmotu a z okna hlDedím na GolgEotu,
děsí mě jAejí strašný stHmín, děsí mě jDejí strašný stEín.
2:Marie, pospěš, už ho vedou, chátra se blahem pomine,
tvé vlasy mají barvu šedou, přikryj je rouškou před synem,
i nejlepší chlap hostí hada, s nevinou vždycky chodí hřích,
v bankovních domech dneska zrada je v kursu třicet stříbrných.
3:Naposled hladíš mrtvý tělo, máš v prstech jeho podobu,
kterýpak mámě by se chtělo vystrojit syna do hrobu,
o jeho šaty v kostky hráli, tvým slzám budou rozumět
matky, co syny vychovaly až příliš dobře pro náš svět.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:10:46.533+00:00
Výsledky hledání: