Golgota

Bokomara

1:Slunko se čDervenalo kEmrví, odešlo nGěkam do ŘímAa,
a psal se tDýden mínus pEmrvý, Maria mGatka usínAá,
a bylo jDaro, svátky bGyly v tom městě pEmoblíž jezerAa,
beránky dDávno vykoupEmili pro krutou Goběť večerAa.
R:ŘF#mekni mi, Pane, co se stEmane vF#me čtvrtek večer v GetsemEmane,
měla jsem sGen a v něm můj sAyn,
bF#mudím se v ledovatém pEmotu a z okna hlGedím na GolgAotu,
děsí mě jDejí strašný stEmín, děsí mě jGejí strašný stAín.
2:Marie, pospěš, už ho vedou, chátra se blahem pomine,
tvé vlasy mají barvu šedou, přikryj je rouškou před synem,
i nejlepší chlap hostí hada, s nevinou vždycky chodí hřích,
v bankovních domech dneska zrada je v kursu třicet stříbrných.
3:Naposled hladíš mrtvý tělo, máš v prstech jeho podobu,
kterýpak mámě by se chtělo vystrojit syna do hrobu,
o jeho šaty v kostky hráli, tvým slzám budou rozumět
matky, co syny vychovaly až příliš dobře pro náš svět.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:10:46.533+00:00
Výsledky hledání: