Hrad

Nedvědi

1:Ráno Fotevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nBevěstu, a moh' se brFát,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nGad Vltavou Pražskej hrCad,
ráno je nFaděje, co neumírá před polednem,
když dBo oběda nevyjdeš vAen,
jukneš se nBa teploměr nálady a pFodle pole
s nCovinama začneš dFen.
R:Co člověk nemá, mBá, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dFá, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stCesk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blFejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: