Hrad

Nedvědi

1:Ráno Aotevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nDevěstu, a moh' se brAát,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nHad Vltavou Pražskej hrEad,
ráno je nAaděje, co neumírá před polednem,
když dDo oběda nevyjdeš vC#en,
jukneš se nDa teploměr nálady a pAodle pole
s nEovinama začneš dAen.
R:Co člověk nemá, mDá, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dAá, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stEesk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blAejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: