Hrad

Nedvědi

1:Ráno Gotevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nCevěstu, a moh' se brGát,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nAad Vltavou Pražskej hrDad,
ráno je nGaděje, co neumírá před polednem,
když dCo oběda nevyjdeš vHen,
jukneš se nCa teploměr nálady a pGodle pole
s nDovinama začneš dGen.
R:Co člověk nemá, mCá, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dGá, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stDesk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blGejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: