Hrad

Nedvědi

1:Ráno Cotevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nFevěstu, a moh' se brCát,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nDad Vltavou Pražskej hrGad,
ráno je nCaděje, co neumírá před polednem,
když dFo oběda nevyjdeš vEen,
jukneš se nFa teploměr nálady a pCodle pole
s nGovinama začneš dCen.
R:Co člověk nemá, mFá, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dCá, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stGesk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blCejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: