Vysočina

Rangers

CJá vám to, panAme, povídám
na Cranní vítr Amtu čekám
ať Cvypráví mě, A7jak se toulal Dmnad ní. G7 
Snad Dmvinen je pohár, co G7leží tu,
že Cvítr v ranním Ampřeletu
mě Dmvoní, hm, G7voní,
FVysočinou, CVysočinou. G7 
CZa ním poštovní vůz dlouhé míle Dmkrájí,
Fdálkou zrozenou G7nemoc posíClá, G7 
Cs ní prchají léta, odplouvá Dmmládí,
Flék je však jen G7noční na můj Csen. C7 
O tom, že Fna horách se mlha Gv údolí Cřadí, C7 
jak Fpotok s loukou si G7mládí nechám Czdát. C7 
V letním Fpřístřešku, kde měsíčG
stín vítr Cloudí, Am 
v rose Dmstudící,
v louce, G7vonící FVysočinou, CVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:28.321+00:00
Výsledky hledání: