Vysočina

Rangers

FJá vám to, panDme, povídám
na Franní vítr Dmtu čekám
ať Fvypráví mě, D7jak se toulal Gmnad ní. C7 
Snad Gmvinen je pohár, co C7leží tu,
že Fvítr v ranním Dmpřeletu
mě Gmvoní, hm, C7voní,
BVysočinou, FVysočinou. C7 
FZa ním poštovní vůz dlouhé míle Gmkrájí,
Bdálkou zrozenou C7nemoc posíFlá, C7 
Fs ní prchají léta, odplouvá Gmmládí,
Blék je však jen C7noční na můj Fsen. F7 
O tom, že Bna horách se mlha Cv údolí Fřadí, F7 
jak Bpotok s loukou si C7mládí nechám Fzdát. F7 
V letním Bpřístřešku, kde měsíčC
stín vítr Floudí, Dm 
v rose Gmstudící,
v louce, C7vonící BVysočinou, FVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:28.321+00:00
Výsledky hledání: