Vysočina

Rangers

DJá vám to, panHme, povídám
na Dranní vítr Hmtu čekám
ať Dvypráví mě, H7jak se toulal Emnad ní. A7 
Snad Emvinen je pohár, co A7leží tu,
že Dvítr v ranním Hmpřeletu
mě Emvoní, hm, A7voní,
GVysočinou, DVysočinou. A7 
DZa ním poštovní vůz dlouhé míle Emkrájí,
Gdálkou zrozenou A7nemoc posíDlá, A7 
Ds ní prchají léta, odplouvá Emmládí,
Glék je však jen A7noční na můj Dsen. D7 
O tom, že Gna horách se mlha Av údolí Dřadí, D7 
jak Gpotok s loukou si A7mládí nechám Dzdát. D7 
V letním Gpřístřešku, kde měsíčA
stín vítr Dloudí, Hm 
v rose Emstudící,
v louce, A7vonící GVysočinou, DVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:28.321+00:00
Výsledky hledání: