Vysočina

Rangers

AJá vám to, panF#me, povídám
na Aranní vítr F#mtu čekám
ať Avypráví mě, F#7jak se toulal Hmnad ní. E7 
Snad Hmvinen je pohár, co E7leží tu,
že Avítr v ranním F#mpřeletu
mě Hmvoní, hm, E7voní,
DVysočinou, AVysočinou. E7 
AZa ním poštovní vůz dlouhé míle Hmkrájí,
Ddálkou zrozenou E7nemoc posíAlá, E7 
As ní prchají léta, odplouvá Hmmládí,
Dlék je však jen E7noční na můj Asen. A7 
O tom, že Dna horách se mlha Ev údolí Ařadí, A7 
jak Dpotok s loukou si E7mládí nechám Azdát. A7 
V letním Dpřístřešku, kde měsíčEní
stín vítr Aloudí, F#m 
v rose Hmstudící,
v louce, E7vonící DVysočinou, AVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:28.321+00:00
Výsledky hledání: