Vysočina

Rangers

EJá vám to, panC#me, povídám
na Eranní vítr C#mtu čekám
ať Evypráví mě, C#7jak se toulal F#mnad ní. H7 
Snad F#mvinen je pohár, co H7leží tu,
že Evítr v ranním C#mpřeletu
mě F#mvoní, hm, H7voní,
AVysočinou, EVysočinou. H7 
EZa ním poštovní vůz dlouhé míle F#mkrájí,
Adálkou zrozenou H7nemoc posíElá, H7 
Es ní prchají léta, odplouvá F#mmládí,
Alék je však jen H7noční na můj Esen. E7 
O tom, že Ana horách se mlha Hv údolí Eřadí, E7 
jak Apotok s loukou si H7mládí nechám Ezdát. E7 
V letním Apřístřešku, kde měsíčHní
stín vítr Eloudí, C#m 
v rose F#mstudící,
v louce, H7vonící AVysočinou, EVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:28.321+00:00
Výsledky hledání: