Hrad

Nedvědi

1:Ráno G#otevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nC#evěstu, a moh' se brG#át,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nBad Vltavou Pražskej hrD#ad,
ráno je nG#aděje, co neumírá před polednem,
když dC#o oběda nevyjdeš vCen,
jukneš se nC#a teploměr nálady a pG#odle pole
s nD#ovinama začneš dG#en.
R:Co člověk nemá, mC#á, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dG#á, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stD#esk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blG#ejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: