Hrad

Nedvědi

1:Ráno C#otevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nF#evěstu, a moh' se brC#át,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nD#ad Vltavou Pražskej hrG#ad,
ráno je nC#aděje, co neumírá před polednem,
když dF#o oběda nevyjdeš vFen,
jukneš se nF#a teploměr nálady a pC#odle pole
s nG#ovinama začneš dC#en.
R:Co člověk nemá, mF#á, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dC#á, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stG#esk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blC#ejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: