Hrad

Nedvědi

1:Ráno D#otevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen nG#evěstu, a moh' se brD#át,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak nFad Vltavou Pražskej hrBad,
ráno je nD#aděje, co neumírá před polednem,
když dG#o oběda nevyjdeš vGen,
jukneš se nG#a teploměr nálady a pD#odle pole
s nBovinama začneš dD#en.
R:Co člověk nemá, mG#á, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, dD#á, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i stBesk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce blD#ejská.
2:Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:56.582+00:00
Výsledky hledání: